Spirála podvědomí

Jak se vytvářejí naše podvědomé programy?

Jejich cesta začíná uvnitř naší mysli a je stimulována buďto vnějším nebo vnitřním zdrojem. Dostaneme třeba nápad, že by bylo dobré dělat si ráno rozcvičku těla. Pro vás, kteří tuto možnost rovnou vylučujete, doporučuji představit si něco méně radikálního. Třeba čištění zubů.

Nyní můžeme použít slovo a o tento nápad se s někým podělit. Tím ze svého nápadu vytvoříme tak trochu závazek. Když už jsme to jednou řekli, tak to pravděpodobněji uděláme. Slovo násobí vibraci myšlenky a dává jí konkrétní záměr. Dalším bodem je právě čin, akce. Činy násobí energii slov a dává naše vibrace do pohybu. Je to jediný okamžik, kdy se mohou naše myšlenky materializovat. Takže ráno vstaneme a deset minut cvičíme. I ty zuby určitě zvládneme. Aby byl výsledek účinnější, připojíme k tomu i své emoce. Emoce předchozí vibrace prostě umocní a uloží do našeho podvědomí stejně jako počítač ukládá své data na harddisk. Cvičení bez radosti nemá žádný smysl ani efekt. Leda snad ten, že si člověk vytvoří ke cvičení časem averzi. Měli bychom při něm cítit radost a nadšení. K tomu si můžeme dopomoci správnou motivací.

Když tento rituál zopakujeme pár dnů po sobě, vzniká naše přesvědčení. Většina lidí po čtyřicítce má své názory, svá přesvědčení naprosto o všem. Tito lidé přesně vědí, co je špatné a co dobré a obvykle nepřipouštějí jiný výklad. Přesvědčení je podvědomé a spouští automaticky celý řetězec vjemů a procesů.

Při pravidelném opakování každého našeho činu vznikne zvyk. Každá nemoc je ve své podstatě zvykem. Je to jen výsledek našich opakovaných rozhodnutí, myšlenek, slov, činů, emocí a přesvědčení.
A každý zvyk se dá změnit v průběhu pouhých 21 – 90 dní!

Pokud jsme si vytvořili pravidelný návyk, začne se projevovat změna i na našem charakteru. Jiný charakter má člověk, který každé ráno cvičí. Pokud o tom nejste přesvědčeni, zkuste si představit charakter člověka, který si ráno nečistí zuby.

Charakter velkou mírou působí i na náš osud. Někdy slyšíme: stalo se, co se stát mělo – je to osud. Hlavně v případech, která nejsou pro mluvčího příliš pozitivní. Pokud pozitivní jsou, tak se dotyčný bije do prsou a haleká: „Jsem nejlepší“.

A celá spirála je zakončena v bodě, kterému říkáme život. Já jsem, jaký jsem.

Každý máme svou spirálu, každý máme své podvědomé programy. Těmi mohou být buď pozitivní návyky a přesvědčení, nebo destruktivní postoje, které nás svazují a vytvářejí v nás bloky. Jenom na nás záleží, zda jsme majiteli své spirály a řídíme ji my, nebo zda zůstaneme její obětí. Naše fyzické tělo je výsledkem těchto programů.

Všechny trable a bolesti jako například bolení hlavy, zad, nejsou nic jiného než nahraná data a programy, které jsme za svůj život nashromáždili v našem podvědomí – v našem vnitřním dítěti. Tyto programy jsou podobné počítačovým virům, které se nainstalují bez našeho vědomí na náš harddisk a při splnění určitých podmínek se sami aktivují. Je to stejné jako když píšete zprávu v počítači nebo na mobilu. Napíšete pár písmen a program automaticky doplní chybějící slovo nebo větu. Někdy dobře ale jindy naprosto špatně.

S našimi zavirovanými programy, které máme uloženy v podvědomí je to stejné. Jakmile se objeví v našem životě podobná situace, která vykazuje podobné prostředí, automaticky se aktivují naše uložené programy, které s tímto stavem už mají své zkušenosti a tak se „z ničeho nic“ náhle rozbolí hlava nebo objeví nachlazení i když je venku stejné počasí a v podstatě se ani nic nezměnilo.

Stačí jediný telefonát, jediná myšlenka nebo jeden čin zažitý nebo jen viděný v TV, stačí cokoliv, co bude fungovat jako spouštěč našich podvědomých programů.

V takových to případech, neřídíme své nástroje my,
ale naše nástroje řídí nás.