Používání esenciálních olejů

Esenciální oleje jsou lidstvem využívány pro své fantastické léčivé účinky již tisíce let. Extrahují se z kůry, květů, plodů, listí, jehličí, semen, kořenů, pryskyřice, dřeva nebo z celých rostlin. Nejčastější metodou extrakce je parní destilace. Mnozí odborníci a experti je považují za chybějící součást moderní medicíny. Jsou to komplexní sloučeniny se širokým spektrem pozitivních účinků na naše fyzické, mentální i duchovní zdraví. Mnoho esenciálních olejů ničí viry, bakterie a plísně, pomáhají regenerovat tkáně a nervy, zlepšují naši náladu, rozptylují negativní emoce, podporují naší vůli, vytváří romantickou atmosféru a povznášejí ducha. Jejich používání nám může v mnohém ulehčit a zpříjemnit život a někdy ho dokonce i zachránit. Základní znalost esenciálních olejů by měl mít každý jedinec a měly by být přítomny v každé domácnosti. Při použití esenciálních olejů se uplatňují různé názory, doporučení a školy. 

Anglický přístup preferuje přidání malého množství esenciálního oleje do velkého množství rostlinného oleje a použití této směsi na masáž, která je relaxační a uvolňuje od napětí a stresu. 

Německá metoda se soustředí na inhalaci. Vdechováním se složky oleje prakticky ihned dostanou do našeho krevního oběhu a ovlivňují celý organismus. Přímo jsou ovlivňována mozková centra, zejména v oblasti hypotalamu (řídící centrum hormonů) a v limbickém systému (sídlo emocí). Obzvláště esenciální oleje s vysokým obsahem seskviterpenů (cedrové dřevo, myrha, meduňka, vetiver aj.) umožňují zvýšit okysličení mozku, což může okamžitě zlepšovat a ovlivňovat funkci mnoha systémů těla. 

Francouzský model je převážně zaměřen na používání esenciálních olejů v jejich čisté (neředěné) formě a to povrchově, nebo vnitřně. Vnitřní užívání probíhá velice často tak, že se pár kapek oleje smíchá s medem, agávovým sirupem, rostlinným olejem a sní se, nebo se jednoduše vypijí ve sklenici vody (např. citron). Běžné je i nakapání na kousek chleba. Mnoho odborníků poukazuje na vysokou prospěšnost tohoto použití pro lidské zdraví. Kombinací těchto tří metod lze dosáhnout fantastických výsledků. 

Dle dochovaných starověkých spisů lze usuzovat, že lidstvo používá esenciální oleje již více než 6 000 let. Používaly se jak pro duchovní rituály, tak pro léčbu a balzamování, později i v kosmetice a přípravě koupelí. Léčivé schopnosti rostlin a olejů byly používány jak v Egyptě, Indii, Číně, Tibetu tak v Římu i Řecku. Rovněž tak v Japonsku, indiánskými kmeny v Americe i kmeny v Africe a domorodými obyvateli Austrálie. Využívali je Sumerové, Asyřané, Peršané i Arabové. Můžeme říci, že k rozvoji aromaterapie přispěly prakticky všechny historické národy. Mnoho hieroglyfů na zdech egyptských chrámů, hrobek a pyramid zobrazuje míchání směsí olejů a popisuje způsoby jejich použití. Eberský papyrus je lékařský svitek, dlouhý přes 265 metrů. Obsahuje více než 800 bylinných receptů a léčiv. Pochází z roku 1 500 před n. l., ale objeven byl až v roce 1 817. Další svitky dokladovaly vysokou úspěšnost při léčbě 81 různých nemocí. Starověcí Číňané praktikovali podobný druh aromaterapie jako Egypťané. Používali bylinky, pálená aromatická dřeva a vonné tyčinky, aby uctili své bohy. Nejstarší dochovaná čínská lékařská kniha (napsal ji Shen Nung někdy kolem roku 2700 př. n. l.) obsahuje přes tři sta různých vonných bylin určených k léčbě nemocí. Řekové používali vonné oleje v medicíně i v kosmetice. Lékařská aromaterapie se u nich začala rozvíjet již před 2000 lety. Legendární řecký lékař Asklépios ve 13. století před naším letopočtem vynikl svým novátorským přístupem k užívání bylin při operacích. Jeho pověst byla tak vysoká, že se po své smrti stal součástí řecké mytologie coby bůh léčení. Není úplně jisté, zda starověcí Egypťané nebo Řekové ovládali umění destilace, je však nesporné, že používali nějaký specifický způsob k zachycování aromatických par a ten jim spolu s jinými metodami umožňoval připravovat jak parfémy, tak i masti. Pradávný indický systém medicíny - ájurvéda - používal výtažky z rostlin a vonné oleje zcela běžně a pravidelně. Hippokratés (400 př.n.l), kterému se často přezdívá „otec medicíny“, byl prvním, kdo vážně studoval účinky vonných olejů. Prohlásil: „Cestou ke zdraví je každodenní aromatická koupel a vonná masáž.“ Seznam léčiv Aztéků obsahoval především rostlinné substance. Nejrozsáhlejší prací týkající se bylin je spis Hernandézův, který obsahuje 4 043 rostlin. Tento spis byl po 1 500 let považován za nejdůležitější učebnici z oboru farmacie. 

V bibli jsou zmínky o esenciálních olejích na více než 200 místech (údajně 264 citací o 33 olejích). Ježíš dostal jako dar od tří mudrců zlato, kadidlo a myrhu. V této době byly esenciální oleje vyvažovány zlatem. Když padl Řím, mnoho Římanů uprchlo do Konstkounopole a vzali s sebou i své znalosti výroby parfémů. Odtud se používání parfémů, vonných vod a olejů šířilo do středověké Evropy. Řada rukopisů ze 14. a 15. století obsahuje odkazy na vonné oleje a instrukce, jak je vyrábět. K poznání působení rostlin přispěl i Claudius Galenus – dvorní lékař Marka Aurelia v Římě. Významné byly objevy a poznatky Aviceny („Soubor pravidel v lékařství“) a později Paracelsa. Traduje se, že lékárníci a parfemáři, kteří přicházeli denně do styku s přírodními aromatickými silicemi, byli vůči moru, který řádil v Evropě v 17. století, téměř imunní. 

Název aromaterapie byl poprvé použit v knize „Aromaterapie“ od doktora René Maurice Gattefossé, který se stal průkopníkem myšlenek aromaterapie jako uceleného oboru. Kniha vyšla poprvé v roce 1928. V knize uvádí i dnes již velice známý případ, kdy po explozi ve své laboratoři použil levandulový esenciální olej na vyléčení vážných popálenin. Byl překvapen rychlostí, s jakou se popálenina zhojila – rána se nezanítila a dokonce po ní nezůstala ani jizva. Poznatky, které vyšly v mnoha dalších studiích, se v praxi využívaly na některých aromaterapeutických klinikách. 

S počátky moderní aromaterapie je nerozlučně spjato i jméno francouzského lékaře Jeana Valneta, který byl kolegou a přítelem doktora Gattefossé. V průběhu druhé světové války působil jako lékař v čínském městě Tonkin. Poté, co vyčerpal zásoby antibiotik, začal u pacientů s bojovými zraněními používat esenciální oleje. Ke svému překvapení zjistil, že esenciální oleje vykazovaly silný účinek v boji s infekcí. Mohl tak zachránit životy mnoha vojáků, kteří by možná jinak zemřeli. V roce 1964 vydal knihu „Aromathérapie“, která má velkou zásluhu na tom, že je tento obor uznáván jako skutečná léčebná metoda. Dva jeho studenti - doktor Paul Belaiche a doktor Jean-Claude Lapraz - pokračovali v jeho práci a klinicky zkoumali antitivirové, antibakteriální, antiseptiké a protiplísňové vlastnosti esenciálních olejů. V roce 1990 francouzský lékař doktor Daniel Pénoel a biochemik Pierre Franchomme spolupracovali na prvním sborníku, který kategorizoval různé léčivé vlastnosti více než 270 esenciálních olejů a jejich použití v klinickém prostředí. Jejich práce využívala Franchommeho laboratorní zkušenosti a klinické zkušenosti Pénoela s podáváním esenciálních olejů pacientům. Kniha se nazývá „L'aromathérapie exactement“ a stala se prvním hlavním zdrojem pro mnoho autorů po celém světě při psaní o léčivých účincích esenciálních olejů. 

Z většiny léčivých bylin lze esenciální olej získat. Koncentrace účinných látek v oleji může ale být i 10 000 krát vyšší než v samotné bylině. Proto jsou tak účinné. Na rozdíl od chemických léků jsou jejich negativní či nežádoucí účinky při správném použití výjimkou a jsou velmi prospěšné pro ty, kdo chtějí podporovat či znovuobnovit své přirozené zdraví. Někteří uživatelé byly pozitivními výsledky s užíváním esenciálních olejů tak překvapení, že hovoří o „zázraku“. Fantastický léčivý potenciál esenciálních olejů začíná objevovat a pravidelně využívat stále více odborníků, lékařů a vědců. Síla esenciálních olejů se dostává do popředí. Klasická medicína doposud nenašla uspokojivé řešení pro nemoci, jako jsou AIDS, HIV, SARS, virus Ebola, virus hanta, nové kmeny tuberkulózy, prasečí, či ptačí chřipky. Můžeme očekávat, že role esenciálních olejů bude v tomto směru stále významnější a významnější. 

Stále více vědců a vědeckých pracovišť provádí významné klinické studie v boji proti těmto typům nemocí. Opakovaně se z těchto studií dovídáme, že většina virů, bakterií a plísní nemůže existovat v přítomnosti většiny esenciálních olejů, obzvláště těch s vysokým obsahem fenolů, carvacrolu, thymolu a terpenů. Opakovaně se z praktických zkušeností a svědectví (nepřímé důkazy) uživatelů esenciálních olejů přesvědčujeme, že tito se s menší pravděpodobností nakazí infekční nemocí a pokud se nakazí, tak se uzdraví rychleji, než ti, kdo užívají antibiotika. Naše zdraví není samozřejmostí. Je to dar a naší povinností je o tento dar pečovat. Paradoxem dnešní doby zůstává, že nemálo lidí investuje více času, energie a peněz do údržby svého auta, než do svého zdraví. Naštěstí vidíme mnoho pozitivních signálů, které dokazují, že více a více lidí si uvědomuje svou vlastní zodpovědnost za své zdraví a chtějí pro jeho udržení používat více přírodních produktů. Milióny lidí začínají objevovat sílu a prospěšnost esenciálních olejů a vzdělávají se v jejich použití. 

Esenciální oleje jsou vysoce koncentrované sloučeniny někdy i stovek látek – i 300 a více. Všechny tyto složky přispívají k aromatickému působení oleje na náš organismus. Na výrobu 1 kg některých olejů je potřeba i několika tun vstupní suroviny (růže, meduňka, vanilka aj). Rostlinné oleje, oproti esenciálním, časem oxidují a nemají antibakteriální vlastnosti. Pokud jsou esenciální oleje kvalitně vyrobeny a kvalitně skladovány (v chladu a v lahvi z tmavého skla), tak jejich životnost je velmi dlouhá, někdy téměř neomezená. U některých olejů se dokonce jejich kvalita časem zlepšuje (podobně jako u archivního vína). 

Kvalitu esenciálního oleje ovlivňuje mnoho faktorů. Velmi podstatná je kvalita půdy, vzduchu a vody při pěstování rostlin a způsob pěstování. Použití herbicidů a pesticidů sice zvýší výnosnost z hektaru, ale snižuje kvalitu terapeutického účinku a poškozuje přírodu. Obdobně se můžeme vyjádřit o používání GMO (geneticky modifikovaných) rostlin. Mnoho vědeckých studií potvrzuje jejich negativní vliv na zdraví lidí. Sběr rostlin, nebo jejich částí je rovněž velmi významný. Některé rostliny je nutno sbírat v noci, nebo před rozedněním. Olej nejvyšší kvality lze získat z divoce rostoucích rostlin, které rostou v čistém prostředí. Tyto rostliny jsou nuceny svádět s přírodou svůj boj o přežití. Musí odolávat negativním podmínkám – například nedostatku vody. Vytváří proto hlubší kořenový systém a vytahují živiny z hlubších vrstev zeminy. Na kvalitu má dokonce vliv i fáze měsíce a emocionální stav lidí při sběru. 

Výzkumy potvrdily, že i rostliny mohou utrpět určitý emocionální šok, který může například způsobit, že rostlina stáhne živiny z nadzemní části do kořenů. Způsob destilace má velmi výrazný vliv na výslednou kvalitu esenciálního oleje. Rozhodující je teplota, tlak a čas destilace. Podstatné je, aby technologické zařízení bylo vyrobeno z nerezavějící oceli. Jemné aromatické sloučeniny se snadno zničí kontaktem s reaktivními kovy. Oleje vyrobené za vysokých tlaků a teplot mají výrazně horší chemické složení, než oleje vyrobené v optimálních podmínkách. Agresivnější prostředí ničí jemné aromatické složky v oleji. Olej z první destilace je nejkvalitnější. Rychlost zpracování rostliny po sběru je rovněž důležitá. Pokud dochází k dlouhému skladování, může být síla výsledného oleje negativně ovlivněna. Čím více jemných aromatických sloučenin zůstane v esenciálním oleji nepoškozeno a bude zachováno, tím větší kvalitu bude olej mít. Oleje, které jsou získány pomocí vodní páry, jsou naprosto odlišné od těch, které jsou extrahovány pomocí organických či anorganických rozpouštědel. Kvalita esenciálního oleje může být ovlivněna tolika faktory, že může dojít i k situaci, že určitý výrobce nabízí přírodní olej bez chemických přísad, ale tím, že byl vyroben v nevhodnou denní dobu, nebo neadekvátními destilačními postupy, budou jemné komponenty oleje, které vytvářejí jeho kvalitu, přítomny v žádném, nebo jen ve velmi malém množství. Tento olej pak bude málo prospěšný při terapeutickém použití. 

Uměle vyrobené oleje jsou z terapeutického hlediska bezcenné, resp. mohou škodit, přestože někomu může být jejich vůně příjemná. Mnoho esenciálních olejů obsahuje složité molekuly a isomery, které nejdou v laboratoři vyrobit. Někteří odborníci odhadují, že až 95 % esenciálních olejů (a v některých případech až 99%), které lze dnes na trhu koupit, nejsou čisté, ale jejich složení bylo manipulováno a upraveno, či nastaveno převážně syntetickými látkami, které jsou bez barvy a bez zápachu, jako je například dietylftalát nebo dipropylen glykol. Tyto falzifikáty lze odhalit pomocí vědeckého testování plynovou chromatografií, hmotnostní spektroskopií a optickou refraktometrií. To je i důvod, proč tak velké množství lidí nikdy nevyzkoušelo opravdovou kvalitu a nezažilo pozitivní účinky esenciálních olejů, které očekávali. I tak zvané „přírodně-identické“ esenciální oleje, v kterých byly jejich hlavní složky zdvojené svými obdobami v syntetické formě, nejsou pro použití bezpečné a už vůbec nenabízí harmonizující účinek olejů v terapeutické kvalitě. Ty totiž obsahují i stovky sloučenin, z nichž některé vyrovnávají a působí proti účinkům jiných sloučenin a některé pomáhají nastolit tak ceněný stav homeostázy – rovnováhy. Velká část levandulového oleje na trhu je hybridní a nazývá se Lavandin, který se často pěstuje a vyrábí v Číně, Rusku, Francii a Tasmánii. Tento produkt se často mísí se syntetickým linalyl acetátem, aby se zlepšila jeho vůně, přidají se syntetická rozpouštědla a výsledný produkt se prodává jako levandulový olej. Většina spotřebitelů rozdíl nepozná a jsou spokojeni, že si velice „výhodně“ koupili 15 ml lahvičku tohoto oleje za 5 – 8 EUR. V případě, že bude takový olej použit na popáleniny, tak místo očekávaného zlepšení dojde k opačnému efektu. Narušena je pak bohužel důvěra v konkrétního dodavatele, ale i v esenciální oleje celkově a to je samozřejmě škoda. Vše nasvědčuje tomu, že s falzifikáty esenciálních olejů se budou zákazníci setkávat častěji a častěji. Někteří výrobci a dodavatelé neváhají při dosahování vyšších zisků používat nekalé praktiky. Tyto nekvalitní a zmanipulované oleje mohou negativně ovlivnit zdraví lidí, kteří je v dobré víře užívají. Mohou si tak podráždit pokožku, způsobit ekzémy, vyrážky, alergie, popáleniny a případně i vážněji poškodit organismus. Odborníci poukazují na některé komerční statistiky, které dokazují, že některé obchodní firmy prodávají více určitého typu esenciálního oleje, než je jeho celosvětová výroba… 

Někteří lidé vycházejí z nesprávného předpokladu, že 100% čistý esenciální olej jim nemůže ublížit. Není to pravda. Pokud použijete neředěný oreganový olej přímo na kůži, tak u některých lidí může dojít k významnému zčervenání. Nepříznivou reakci mohou například vyvolat i citrusové oleje, nebo např. skořice a někdo může být i velmi senzitivní na terpeny, které se nachází například v borovici. 

Jak nás esenciální oleje ovlivňují? Působení esenciálního oleje a jeho vůně na lidský organismus je velice komplexním a složitým procesem, který přes trvalé vědecké zkoumání není plně zmapován a popsán. Víme, že vůní je přímo ovlivňován mozek a jeho jednotlivé části jako např. amygdala, kde jsou uchovávány emocionální vzpomínky a další části (hipokampus) limbického systému mozku. Limbický systém je pak přímo propojen s těmi částmi mozku, které kontrolují srdeční rytmus, tlak krve, imunitu, dýchání, paměť, hladinu stresu a rovnováhu hormonů, mohou mít esenciální oleje tak silné fyziologické a psychologické účinky. Limbický lalok může také přímo ovlivňovat hypotalamus a ten je velmi důležitou částí mozku, která je centrem hormonální kontroly. Uvolňuje chemické látky, které mají vliv na fungování celého těla – od růstu a obnovy, přes trávení, imunitu, až po sexuální energii. Proto se hypotalamus někdy nazývá „hlavní žláza.“ Inhalací esenciálních olejů proto můžeme ovlivňovat hladinu stresu, resp. spokojenosti, dobré nálady a štěstí. Můžeme stimulovat produkci hormonů hypotalamu, což vede k zvýšení hormonů štítné žlázy, které přímo souvisí s úrovní naší energie, mládím a dlouhověkostí. 

Díky schopnosti stimulovat ventromediální jádro hypotalamu, které ovládá naše pocity hladu a nasycení, mohou hrát esenciální oleje významnou roli při ovlivňování chutě k jídlu a snižování hmotnosti. Doktor Alan Hirsch používal v rozsáhlé klinické studii (Inhalation of Odorants for Weight Reduction, Int J Obes 1994)) vůni máty a ostatních esenciálních olejů k aktivaci velké skupiny pacientů, kteří předtím nebyli úspěšní v žádném jiném systému hubnutí. V průběhu půlroční studie, které se účastnilo více než 3000 lidí, byl průměrný úbytek hmotnosti více než 13,5 kg. Doktor Hirsch uvádí, že někteří účastníci museli být dokonce ze studie vyloučeni, aby u nich nenastal stav podvýživy. 

V jiné křížové studii (Dr. Hirschs guide to Scentsational Sex, Harpes Collins, 1998) doktor Hirsch dokumentuje schopnost vůně zvyšovat libido a sexuální vzrušení. Třicet mužů dobrovolníků bylo vystaveno vůním 30 různých esenciálních olejů a každý z nich vykazoval výrazný nárůst vzrušení, které bylo monitorováno měřením brachiálního indexu penisu a krevního tlaku Nejúčinnější bylo kombinování vůně levandule a dýně. Studie poukazuje na skutečnost, že vůně zvyšuje sexuální touhu stimulací amygdaly. 

Doktor Joseph LeDoux z Medical University ve státě New York (Rationalizing Thoughtless Emotions) objevil v roce 1989, že amygdala hraje zásadní roli v uchovávání a uvolňování emocionálních traumat. Na universitách ve Vídni a Berlíně byly prováděny vědecké studie, které dokazují, že seskviterpeny v esenciálních olejích jako kadidlo, santálové dřevo, pačuli, vetiver, meduňka, myrha, hřebíček a cedrové dřevo mohou zvýšit hladinu kyslíku v mozku až o 28 procent (Nasel, 1992). Nárůst kyslíku v mozku o takovou hodnotu může vést ke zvýšení aktivity v hypotalamu a v limbickém systému mozku. Tím mohou být zásadně ovlivněny emoce, biologické rytmy, homeostáza, imunita, paměť, rovnováha hormonů, učení, hladina energie a další. 

Zdroje:

Valerie Ann Worwood: Aromaterapie & éterické oleje 

Gabriel Mojay: Aromateripie pro léčení duše 

Kapesní průvodce Esenciální oleje 

IRIS F.F.Benzie, Sissi Wachtel-Galor: Herbal Medicine, biomolekular and clinical aspects 

Dr. Deborah McFarland, D.C., DiplMedAc: Holistic Cancer Solutions Using Essential Oils 

Beth Jones: 600 Aromatherapy recepies 

Carol Schiller, David Schiller: 500 Formulas for Aromatherapy 

Jane Buckle, HhD, RN: Clinical aromatherapy, Essential Oils in Healthcare 

Julia Lawless: The Encyclopedia of Essential Oils 

Jennifer Peace Rhind: Essential Oils 

Shirley Price, Len Price: Aromatherypy for Health Profesionals 

David Stewart Ph.D., D.N.M.: The Chemistry of Essential Oils Made Simple 

Patricia Davis: Astrological Aromatherapy 

Patricia Davis: Aromatherapy An A-Z 

Kurt Schnaubelt, Ph.D.: the Healing Inteligence of Essential Oils 

Kurt Schnaubelt, Ph.D.: Advanced Aromatherapy 

Kurt Schnaubelt: Medical Aromatherapy, Healing with Wssential Oils 

Kylie Thompson: Aromatherapy For The Emotions 

Robert Tisserand, Rodney Young: Essential Oil Safety 

Janetta Bensouilah and Philippa Buck: Aromadermatology 

Jane Buckle: Clinical Aromatherapy 

Valerie Ann Worrwood: The Fragrant Mind 

Valerie Ann Worrwood: The Fragrant Pharmacy 

Valerie Ann Worrwood: Aromatherapy for the soul 

Patricia Davis: Subtle Aromatherapy Rosemary 

Caddy: Essential Oils in Colour Rosemary 

Caddy: the Essential blending guide 

David Stewart Ph.D.: Healing Oils of the Bible 

Dr. David Stewart: healing: Gods Forgotten gift 

Len Price, Shirley Price: Carrier Oils For Aromatherapy And Massage 

Robert B. Tisserand: The Art of Aromatherapy 

Georges M. Halpern, M.D., Ph.D. with Peter Weverka: Essential Oils of Madagaskar 

E. Joy Bowles: The Chemistry of Aromatherapeutic Oils 

Franzesca Watson: Aromatherapy Blends and Remedies